Knižní svět: Recenze: Muži, kteří nenávidí ženy

Milénium - Muži, kteří nenávidí ženy (1)
Autor: Stieg Larsson
Nakladatelství: Host
Rok vydání: 2010
Počet stran: 536
Anotace: Novinář Mikael Blomkvist má za úkol vyšetřit starý kriminální případ: Harriet Vangerová, vnučka průmyslníka Vangera, zmizela beze stopy téměř před čtyřiceti lety. Blomkvist se seznámí s Lisbeth Salanderovou, mladou svéhlavou ženou, nepřekonatelnou hackerkou, která se stane pro jeho pátrání nepostradatelnou. Blomkvist a Salanderová tvoří neobvyklý pár, ale dokonalý tým. Společně začnou brzy rozkrývat temnou a krvavou rodinnou historii.
Pár slov o autorovi: Stieg Larsson (15. srpna 1954 až 9. listopadu 2004) byl švédský novinář a spisovatel. Narodil se nedaleko města Skellefteå v severním Švédsku. Ke dvanáctým narozeninám dostal psací stroj. Často pak trávil celé noci psaním a klapání psacího stroje probouzelo celou rodinu. Když mu bylo osmnáct, zúčastnil se v Umeå mítinku proti válce ve Vietnamu. Tam potkal Evu Gabrielssonovou, svou životní partnerku. Dlouholeté soužití Stiega Larssona a Evy Gabrielssonové bylo těmito permanentními hrozbami značně poznamenáno. Když byl v roce 1999 neonacisty ve svém domě zavražděn hlavní představitel švédských odborů, policie na místě činu objevila fotografie a informace o Stiegovi a Evě. Oba se proto rozhodli přijmout radikální bezpečnostní opatření. Přestali se spolu ukazovat na veřejnosti, zatahovali rolety, do haly nainstalovali systém zrcadel. S malými

přestávkami spolu Stieg a Eva žili až do jeho smrti. Stieg Larsson zemřel roku 2004 ve Stockholmu na těžký infarkt. Domněnky, podle nichž jeho smrt jakýmsi způsobem souvisela s výhrůžkami, jimž musel čelit coby vydavatel Expa, se nakonec nepotvrdily. Přestože se Stieg Larsson mezinárodního úspěchu svého literárního díla nedožil, je nepochybné, že se jedná o jeden z největších objevů posledního desetiletí. Trilogie Milénium dalece přesahuje rozměr klasického detektivního žánru — šíří a hloubkou svého záběru připomíná spíše nesmírně rozmanitou a plastickou fresku současné společnosti. (zdroj)
ISBN 978-80-7294-287-9

zdroj

Lisbeth Salanderová, podle papírů naprosto vyšinutá, uzavřená psychopatka s násilnickými sklony. Podle těch, co ji moc dobře znají, skvělá detektivka s hackerskými schopnostmi a fotografickou pamětí. Už v raném školním věku byla jiná, protože se stalo Všechno To Zlé. Odmítala se bavit s ostatními, podle některých dokonce šlapala chodník a brala drogy. Po pár letech byla zbavena svéprávnosti.
Vyrůstala u pěstounů od kterých často utíkala. Nakonec byl jejím poručníkem zvolen Palmgren. Ten se později stal i jejím nejlepším přítelem, rádcem a ochráncem. Palmgren byl starší muž, který později zemřel na mozkovou mrtvici. Lis dostala nového poručníka právníka Niljse Bjurmana, který Lisbeth začal sexuálně zneužívat.

Mikael Bloomkvist je drzý novinář. Pokud se do něčeho pustí, dotáhne to až do konce. Kvůli jednomu zpackanému článku a veřejné pomluvě je odsouzen a jde na tři měsíce do vězení.

Henrik Vagner vedoucí velké firmy a již starší člověk, dostává jako každý rok zarámovanou květinu. Tu posílá vrah jeho vnučky Harriet.

zdroj

Ve stejnou dobu je novinář Mikael Blookmkvist souzen za veřejnou pomluvu. Henrik Vagner dospěje k rozhodnutí, že by Mikael mohl vyřešit Harrietinu vraždu. Najme si Milton Security, kde pracuje Lisbeth Salanderová, nejlepší detektiv, aby Mikaela prověřili. Podle jejího názoru dal někdo Mikaelovi nesprávné
informace, které později zveřejnil. Mikael se kvůli aféře rozhodl opustit časopis Milénium a pomoci při vyšetřování vraždy, pod záminkou sepsání rodinné kroniky Vagnerů. Při vyšetřování se seznámí s Lisbeth. Dohromady tvoří opravdu zajímavou detektivní dvojici. Společně objeví navíc nečekané stopy... Kdo je vrah? Je to někdo z rodiny? Co se stalo v ten osudný den, kdy Harriet navždy zmizela?

*
"Myslím, že nemáte pravdu. Není to šílený sériový vrah zažraný do bible. Je to jen obyčejný parchant, co nenávidí ženy."
(str. 353)
*

zdroj

Postav zde bylo opravdu mnoho od problematické Lis až po příbuzné řidiče dodávky stojící v osudný den u průvodu. Autor zachází až do příliš mnoha detailů a doslova nám popisuje život každé postavy. Dozvíme se tak důležité informace, pomocí nichž Mikael odhalil vraha, i věci naprosto nepodstatné a pro děj zbytečné.

Veliký problém mi ze začátku dělala postava samotné Lisbeth. Až do půlky knihy jsem nevěděla, co si o ní mám myslet. Na jedné straně lékařské posudky označující ji jako cvoka, na druhé Lis a její chování. Lisbeth je složitá osobnost, řídící se vlastními pravidly. Je jí jedno, co si o ní ostatní myslí. Za celý svůj život se nikdy pořádně nezamilovala, a pak se tu najednou objeví zasraný Kalle Bloomkvist, který zboří všechny její hradby a pronikne až k samotnému jádru.

Lisbeth je složitá a skvělá zároveň. Pokud se na její postavu podívám s odstupem, musím říct, že je mnohem lepší než ostatní ufňukané hlavní hrdinky. S Lis se život prostě nemazlil. Lis umí nejenom rány přijímat, ale hlavně dávat.

zdroj

Když jsem tak podrobně rozebrala Lisbeth, může se vám zdát, že ostatní postavy vedle ní úplně zanikly a nedostaly žádný prostor, což není pravda. Autor se věnuje jak Mikaelovi, tak i Lisbeth. Obě postavy dostanou v knize a příběhu svůj vlastní prostor a několik dlouhých kapitol je rozebírán i jejich minulý život. Z nich se například dovíme, že Mikael je starší sukničkář, kterého jsem si proto představovala jako naprostého playboye. Mikael se líbí každé ženě a v příběhu a neexistuje jediná dívka s níž by nespal.

Děj je složitý, zdlouhavá se spoustu ekonomických a právnických záležitostí. Jak už jsem zmiňovala, autor vše rozebírá do naprostého detailu. Tudíž se zde střídají pasáže plné akce, kde Mikael postupně odkrývá hrozivé tajemství, a pasáže s naprostými nudnými záležitostmi, které byly ke vší smůle dlouhé a nudné.

zdroj

Celý příběh je vyprávěn z pohledu hned několika postav. Proto můžeme krásně sledovat, co se komu honí hlavou, jaký názor na průběh celého Mikaelova vyšetřování má ta či ona osoba.

Knihu hodnotím velmi pozitivně. Dlouho jsem nečetla knihu s tak dobře rozvinutými a pevnými postavami. Autor ode mě dostává velké plus. Mínus ale vidím v dlouhých popisech a natahováním. Jeho styl bych mohla přirovnat ke stylu A.Jiráska, jehož knihy byly taktéž dlouhé a autor se věnoval každému detailu.

Muži, kteří nenávidí ženy, bych doporučila zkušenějším čtenářům, které neodradí velké množství postav a delší děj.